Blog

Šperkům z jantaru dělá dobře, když se nosí. Aby však vydržely dlouho krásné, potřebují také naši péči. Jako nakonec jakýkoliv jiný šperk.

Při péči o jantar je dobré mít na mysli, že jde o zkamenělinu pryskyřice pravěkých stromů. Není to minerální kámen. Jantar je relativně křehký a poměrně měkký, na Mohsově stupnici má hodnotu 2,5 až 3. Je proto náchylnější na poškrábání a mechanické poškození. Je také důležité chránit jej před stykem s chemikáliemi a před nadměrnou oxidací. Přirozená oxidace přírodního jantaru je normálním jevem, jantar získává časem sytější odstín. Ale všechno má svůj čas a urychlením tohoto procesu dochází ke snížení jeho kvality. Aby byly šperky z jantaru stejně krásné, jako v den, kdy jste si je koupily, doporučujeme dodržovat několik jednoduchých rad.  

1. Pravidelně jantar čistěte

Nejlepším způsobem je otření látkou ze 100% bavlny. Nám se nejvíc osvědčila klasická džínovina. Jantar lze čistit nasucho nebo navlhčenou látkou. Pokud je potřeba, můžete použít trochu jemného mýdla. My po vyleštění používáme také saponát, například Jar. Dbejte ale na to, abyste poté jantar důkladně opláchli a osušili bavlněnou látkou. Nepoužívejte mikrovlákno ani žádné leštící hadříky z umělých vláken či hadříky určené na čištění stříbra a zlata. K čištění nikdy nepoužívejte ultrazvukové čističky, parní čističe ani chemické prostředky.

2. Mějte své šperky pečlivě uložené

Ideální je jantarový šperk po nošení schovat do bavlněného, případně hedvábného sáčku. Zabráníte tak nadměrné oxidaci a ochráníte jej i před poškrábáním. Nedoporučujeme jantarové šperky nechávat společně s jinými šperky, především z kovu. Zvyšuje se tím riziko poškrábání a poškození povrchu.

3. Nevystavujte jantar přímému slunečnímu záření a držte jej od zdroje tepla.

Myslete na to i při opalování nebo pokud se chystáte dát si horkou vanu. Jantaru nedělá dobře ani ledová voda či vystavení mrazu. Nejhůře snáší teplotní šok. Rychlá změna teploty může jantar poškodit. Když tedy v zimě přijedete vymrzlé domů a budete si chtít ruce zahřát v horké vodě, nejdříve si prstýnky s jantarem sundejte.  

4. Chraňte svůj jantar před parfémy, lakem na vlasy nebo dezinfekcí.

Při kontaktu s agresivními látkami se může na povrchu jantaru vytvořit bělavý povlak, který je těžké odstranit a riskujete tak povrchové poškození. Šperk by se musel v takovém případě znovu přebrousit a přeleštit. Jantar je obecně citlivý na chemikálie. Nenoste vaše šperky při koupání v bazénech s chlorovanou vodou, při úklidu nebo při jiné práci, kde na jantar mohou působit chemické látky.

Jedna z prastarých baltských legend vypráví příběh o lásce mezi krásnou Jurate, dcerou boha hromu, a rybářem Kastytisem, který žil na břehu Baltského moře. Kastytis rozhazoval své sítě ve vodách, kde bylo zakázané lovit. Darmo k němu Jurate vysílala své posly, aby mladíka od jeho počínání odradili. Kastytis na jejich slova nedbal a lovil dál. Jurate nezůstalo než se za ním vypravit osobně. Když se ale mladí lidé poprvé spatřili, zasáhl je Amorův šíp. Aby mohli být pořád spolu, vzala Jurate milého do svého podmořského jantarového paláce. Její otec však byl jejich vztahem velice rozezlen a v hněvu zasáhl jantarový palác bleskem. Kastytis při tom zahynul a Jurate byla navěky uvězněna v troskách svého podmořského obydlí.

Když se jednou za čas Baltské moře rozbouří, úlomky jantarového paláce se vyplavují na břeh. Mnohé z těchto úlomků mají tvar slz. Lidé věří, že jsou to slzy krásné Jurate, která truchlí za svým ztraceným milým. Tyto slzy jsou zhmotněním její věčné lásky. 

Legendy o jantaru často vypráví příběhy lásky. Není proto divu, že se tento drahokam spojuje s projevy něhy a citu. Jantarové šperky ve tvaru srdce symbolizují oddanost a lásku. Přívěsek z jantarového srdíčka tak není pouhým řemeslným výrobkem a výsledný šperk není jen ozdobou.
Je také prostředkem, jak milované osobě vyjádřit hloubku svého citu i beze slov. 

Jak vznikají jantarová srdíčka?

Jantarová srdíčka jsou mezi šperky z jantaru velice oblíbeným motivem. Podívejte se nám pod ruky, jak se neforemný „kámen“ proměňuje v klenot ladných křivek.

Rozumí se samo sebou, že šperk darovaný z čistého srdce musí být vytvořen z čistého drahokamu. Proto věnujeme velkou pozornost už výběru samotného surového jantaru. Jantar nesmí obsahovat žádné praskliny ani jiné kazy.

Samotné valouny mají v surovém stavu nepravidelný tvar. Je nutné je nejdříve ořezat a vybrousit do přibližné velikosti a tvaru.

Poté následuje mravenčí práce, při které je nutná velká dávka trpělivosti. Výsledný tvar se po troškách ručně vybrousí tak, aby dokonale padl do obruby. Vyžaduje to velice precizní a jemnou práci. Platí to nejen pro broušení, ale také pro leštění. I to se provádí zcela ručně.  Až poté lze přistoupit k samotné kompletaci.

Tato jantarová srdíčka byla záměrně vytvořena tak, aby byla pořád v kontaktu s pokožkou. Jantar je lehoučký a hřejivý. Jeho hedvábný dotek uklidňuje a vyvolává pocit něžného objetí. Vždy, když se vaše milá podívá na tento srdíčkový přívěsek nebo ho vezme do ruky, pocítí vaši blízkost a srdce ji zaplaví vlna něhy.

Nechte tento drahokam opředený tajemnými legendami vyprávět váš příběh lásky za vás.

Rádi byste své milé, sestře, nebo mamince darovali takovéto jantarové srdíčko? Dostanete se k nim tudy. 

Často se nás zákazníci ptají, jaká je u jantaru cena za gram. Na tuto otázku ale neexistuje jednoduchá odpověď. Dva jantarové šperky s přibližně stejnou hmotností a podobného tvaru totiž můžou mít diametrálně odlišnou cenu. Pokud jeden může stát jen několik set korun, ten druhý může mít cenu i několik desítek tisíc korun. Jak se tedy v džungli jantarového světa vyznat? 

Na cenu jantaru má vliv mnoho faktorů.

1. Původ jantaru
2. Druh jantaru
3. Kvalita jantaru
4. Velikost a tvar výbrusu
5. Zvláštnosti jako například fosilie hmyzu nebo rostlin

Než se na tyto faktory podíváme blíže, nutno podotknout, že mluvíme o čistě přírodním jantaru, který nebyl nijak modifikován ani rekonstruován.  

Původ jantaru

Původ surového jantaru je jedním z rozhodujících faktorů, které ovlivňují jeho cenu. Jantar nacházíme v různých částech světa. Jen z některých lokalit se však využívá ve šperkařství. Nejznámější je jantar z Pobaltí, tedy z jižního pobřeží Baltského moře. Dále se můžeme setkat i s jantarem z Ukrajiny, Madagaskaru, Dominikánské republiky, Mexika či Barmy. Ve šperkařství se nejvíce používá především jantar baltský.

Jantar z Ukrajiny se často vydává za baltský jantar, jelikož je mu velice podobný a je levnější. Co se vzhledu týče, rozdíl mezi jantarem baltským a ukrajinským bych srovnala s vltavíny z Besednice a z jiných lokalit, např. z Chlumu... Ukrajinský jantar je s baltským jantarem srovnatelný i co do stáří. Jeho kvalita ale (až na výjimky) nedosahuje kvality baltského jantaru, proto se velice často modifikuje. 

Pojďme ale dál. Nejvzácnější jantar je modrý jantar z Dominikánské republiky, především v kvalitě AAA. Jeho cena může dosahovat astronomických výšek. Proto někteří obchodníci vydávají mexický jantar nebo dominikánský zelený jantar za jantar modrý. Všechny tyto tři typy mají totiž pod ultrafialovým světlem specifickou výrazně modrou fluorescenci. Rozdíl mezi nimi uvidíte pod slunečním nebo intenzivním denním světlem a samozřejmě se u nich výrazně liší i cena. Ve srovnání s baltským jantarem je zelený dominikánský jantar o něco dražší, mexický jantar je zase levnější. Při ceně však musíme zohlednit i další faktory. 

Foto: Tyto korálky s velkým průvlekem jsou vybroušené z dominikánského jantaru a jsou fotografovány pod intenzivním bodovým denním světlem. Takto poznáte nejlépe, jestli jde o zelený nebo modrý jantar.

Foto: Korálky s velkým průvlekem na první a druhé fotografii mají více méně stejný tvar i velikost. Cena se ale liší a to v závislosti na původu jantaru, jeho druhu a kvalitě. Nejvyšší cena bude u korálků z dominikánského modrého jantaru, za ním budou následovat korálky ze zeleného jantaru a u těch z baltského jantaru bude cena nejnižší. 

Druh jantaru

Dalším důležitým faktorem je druh jantaru. Není totiž jantar jako jantar. Například u baltského jantaru je nejvzácnější, a tedy nejhodnotnější bílý jantar. Je až 10násobně dražší než jeho žlutá varianta. Dále záleží také na tom, jestli je průhledný, polomatný či matný. Velice obecně řečeno má u baltského jantaru mléčný jantar vyšší cenu než průhledný, zde ale hodně záleží na kvalitě. K tomu se ještě dostaneme. 

U dominikánského jantaru se setkáváme pouze s průhlednou formou. V jeho případě výrazně ovlivňuje cenu to, jestli jde o jantar žlutý, zelený nebo modrý. Nejméně zaplatíte za ten žlutý, někdy nazývaný také jako zlatý, nejvíce za modrý. 

Foto: U přívěsků stejného tvaru, kvality a přibližně stejné velikosti je potřeba zohlednit původ a druh. Pokud za kuličku z modrého dominikánského jantaru v AAA kvalitě např. s průměrem 15 mm zaplatíte několik desítek tisíc korun, u zeleného a baltského jantaru vám bude stačit pár tisíc korun. 

Foto: Bílý jantar je nejvzácnějším druhem baltského jantaru. Za ním následuje mléčná forma, především sytě žluté až oranžově hnědé barvy nebo druh, kde se bílý jantar promíchává se žlutým a vytváří nejrůznější kresby. Průhledná až poloprůhledná forma baltského jantaru bývá dostupnější, a tedy i jeho cena je o něco nižší. Ale pozor, pokud je průhledný baltský jantar v top kvalitě, toto pravidlo neplatí a jeho cena bude stejná jako u mléčného jantaru stejné kvality. 

Kvalita jantaru

Jak rozlišujeme kvalitu jantaru? Toto je poměrně složitá disciplína a chce to už trochu cviku a zkušeností. Nicméně, můžeme se řídit několika jednoduchými pravidly. S jantarem je to totiž podobné jako u jiných drahých kamenů. Posuzuje se barva, čistota a lom světla. Čím je barva jasnější, čím je tělo jantaru čistější a čím vyšší má lom světla, tím je hodnotnější. A to bez ohledu na to, jestli je průhledný nebo mléčný. Naopak, hodnotu jantaru snižují praskliny a inkluze, případně jiné kazy, nerovnosti povrchu, okem viditelné bublinky apod. Této otázce se ale budeme ještě věnovat podrobněji někdy příště. 

Foto: Především u modrého dominikánského jantaru na kvalitě velice záleží. Cena modrého jantaru AAA kvality bude mnohonásobně vyšší než u modrého jantaru s velkým množstvím inkluzí. 

Velikost a tvar výbrusu

Dalším významným faktorem ovlivňujícím cenu jantaru je jeho velikost. S velikostí totiž jeho cena roste exponenciálně. Čím větší frakce, tím vyšší cena. Pokud u malých nugetek, které běžně vyplavuje moře, je cena jen několik korun za gram, u velkých valounů, např. nad 200 g se cena šplhá na stovky až tisíce korun za gram. 

Foto: Malé frakce jantaru jsou nejběžnější a jsou velice levné. Z nich ale nic velkého nevybrousíte. Také platí pravidlo, že čím je jantar větší, tím má lepší barvu a obecně i kvalitu. 

S velikostí pak souvisí i to, jaký bude tvar výsledného šperku. Surový jantar nikdy nemá dokonale pravidelný tvar. Jeho povrch je často nerovný. Nejrůznější prohlubně či dokonce díry nejsou vůbec neobvyklé. Když tedy chcete vybrousit dokonale symetrický tvar, je logické, že bude při broušení velká ztráta materiálu. Čím kulatější tvar, tím vyšší nároky na velikost a tloušťku surového jantaru. Dva kousky stejné váhy ale jiného tvaru budou mít jinou cenu. Nejvyšší nároky na tvar a velikost surového kamene mají kuličky. Proto kuličky mají vždy vyšší cenu než placaté tenké kousky. Když pak srovnáváme například tvar slziček, čím je tvar slzičky kulatější a plnější, tím vyšší je její cena.

Foto: I když je slzička na první fotografii o něco menší, tím, že má dokonale pravidelný a plný tvar, bude její cena vyšší než u slzičky na níže uvedené fotografii. 

Vyšší cena za gram bude také u tvarů, u kterých je při broušení velká ztráta materiálu a jsou náročné na tvar surového kamene. K takovým tvarům patří kuličky, ale také donuty, válečky a podobné kulaté tvary (viz foto níže). O tom, jak se brousí kuličky, se dočtete více zde.    

Zvláštnosti jako například fosilie hmyzu nebo rostlin

No a v neposlední řadě hrají u ceny jantaru velkou roli zvláštnosti jako jsou fosilie hmyzu nebo rostlin. Tady také záleží na tom, o jaký druh hmyzu či rostliny se jedná, v jakém stavu se tyto fosilie zachovaly, tj. jestli je hmyz či rostlina celistvá nebo se zachoval jen malý kousek, jestli je dobře viditelná, nebo ji zakrývají jiné inkluze, bublinky atd.

Opět velice obecně řečeno, malé mušky jsou poměrně běžné, a tedy je klidně pořídíte za pár set korun. Mnohem méně častí jsou pavouci, opravdový komáři (na rozdíl od pakomárů, kteří jsou relativně častější) či lezoucí hmyz jako stonožky apod. No a za škorpióna, motýlí křídlo či ještěrku v jantaru dostanete doslova majlant. V Muzeu jantaru v Gdaňsku (mimochodem velice doporučuji) můžete vidět krásný kousek jantaru s dobře zachovaným škorpiónem. Muzeum tento kousek koupilo v přepočtu za cca 1,2 milionu korun. 

Foto: Toto je onen slavný škorpión v jantaru z Muzea jantaru v Gdaňsku. Údajně je to jediný dosud nalezený škorpión v baltském jantaru.

Foto: Nejrůznější stonožky a podobný lezoucí hmyz patří mezi velice vzácné. 

Fosiliemi hmyzu zvláštnosti jantaru nekončí. Svět jantaru je opravdu velice rozmanitý a můžete se setkat s neuvěřitelně zajímavými kousky,  například se zachovanými otisky listů. To ale není všechno a takovýchto zvláštností je tolik, že by to klidně vydalo i na knihu.  

Vraťme se k naší původní otázce: jaká je tedy cena za gram jantaru? Inu, cena za gram již vybroušeného jantaru se může pohybovat v rozmezí pár stovek korun až několik tisíců, ba až deseti tisíců korun. Proto se i jantarový šperk nebo velký valoun kvalitního surového jantaru může stát hodnotnou investicí. Jantarové šperky totiž nejsou jen krásnou ozdobou. Mají svou kulturní a finanční hodnotu.  

Jantar je jedinečný drahokam, jehož kouzlo vytváří most mezi přírodou a člověkem. Jak se jantar mění v elegantní nadčasové šperky ve tvaru kuliček? Otevřete bránu do světa, kde se spojuje mistrovské umění broušení tohoto šperkového kamene s hlubokou symbolikou šperků.

Symbolika jantarových kuliček 

Důležitou součástí našeho života jsou symboly a talismany. Jsou všude kolem nás, vidí je každý, kdo je k nim otevřený. I jantarové kuličky jsou takovými malými talismany, které nám připomínají krásu a křehkost lidské existence, zároveň však symbolizují sílu přírody. Uchovávají v sobě sílu slunce i historii naší planety dlouhou miliony let. Kulatý tvar představuje dokonalost, celistvost a naplněnost. Jantar jako drahokam zase vyzařuje klid, teplo a harmonii. Při nošení jantarových šperků ve tvaru kuliček se můžeme spojit s tímto archaickým materiálem, který nám otevírá dveře k mnoha kulturám a jejich víře v sílu jantaru.

Jak se brousí kuličky 

Pojďme se podívat na to, jak se hrubé jantarové kameny proměňují v dokonalé kulaté klenoty.  

1. Nejdříve se musí vybrat vhodné kameny surového jantaru. Kuličku totiž nelze udělat z každého kousku. Musí mít dostatečnou tloušťku a ideálně co nejkulatější tvar, aby byla ztráta materiálu co nejmenší. Čím nepravidelnější tvar, tím více se z něj musí odřezat. A jantar není zrovna levný materiál…
   
   
2.  Vybrané kameny surového jantaru se nařežou na pravidelné krychle.
   
   
   
   
   
   Tyto první dva kroky jsou nejnáročnější. Jak na trpělivost, tak i na čas, ale především schopnost výběru těch správných kamenů vhodných na kuličky. 
   
   
3. Následuje obroušení hran kostek. Ty větší se obrousí ručně, ty menší, zpravidla s průměrem 9 mm a méně, se tromlují. Některé dílny, především ty, které se zaměřují na malé kuličky a používají menší frakce surového jantaru rovnou tromlují. V takovém případě je ale větší ztráta materiálu.
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
   
4. Přichází na řadu broušení na speciálním soustruhu, my mu říkáme kulkárka. I tady brousíme pěkně kuličku po kuličce.
   
   
   
   
   
5. Když už máme krásně kulatý tvar, můžeme se pustit do leštění. To je dlouhotrvající proces, který se skládá z několika kroků. Ještě den-dva potrvá, než dostaneme krásně lesklé kuličky. Naštěstí se tato fáze dělá už v leštičce, takže my už jen kontrolujeme, jestli jde všechno hladce. Ty velké kuličky dolešťujeme ručně, aby měly dokonalý lesk.
   
   
   
   
6. Moje nejoblíbenější část celého procesu je třídění kuliček - podle velikosti, kvality a barvy. Každou jednu kuličku pečlivě kontroluji, jestli nemá prasklinky nebo vady.
   
   
   
   
   
7. Když už máme kuličky vytříděné, dostává se ke slovu vrtačka na dírky. Tady se občas stane, že když je v kuličce skrytá prasklinka, kulička praskne. Po navrtání dírek, začínáme kompletovat.
   
   
   
   
8. Abychom mohli sestavit kuličkové náramky nebo náhrdelníky jednotné barvy, musíme vybírat z opravdu velkého množství kuliček stejné velikosti a kvality. Hlavně u velkých kuliček je to docela výzva, protože čím větší jantar, tím bývá jeho odstín a kresba jedinečnější, a tím hůře se hledají kuličky s podobnou kresbou a odstínem.
   
   Někdy si zákazníci přejí náramek z velkých kuliček nebo válečků stejné barvy a kvality. Pokud mají vysoké nároky na jednotný vzhled náramku, nezůstává jiné, než nařezat jeden velký kámen na kostky a vybrousit z něj přesný počet kuliček nebo válečků, který potřebujeme. Cena takového náramku je ale mnohonásobně vyšší, než kdyby se náramek sestavil z kuliček z menších jantarů. Je zde také velké riziko, že se uvnitř velkého kamene skrývají praskliny nebo inkluze. V takovém případě se může stát, že z něj celý náramek nevybrousíme. Někdy je to zkrátka loterie.
   
   
   

Z jantarových kuliček se nedělají jen náramky. Kuličky skýtají spoustu možností, od visacích či puzetových náušnic, po přívěsky a náhrdelníky nebo prsteny, ze kterých si můžete sestavit i krásné sety. 

Možná jste si všimli, že jsem se několikrát zmínila o kvalitě kuliček. V dalším článku si ukážeme, jak se kontroluje kvalita jantaru a jak rozlišit prasklinky od kresby.


 

Vždy jsme toužili najít na břehu moře nějaký pěkný kousek jantaru. Pokaždé, když jedeme k Baltu, ubytováváme se co nejblíže k plážím, abychom mohli v případě bouřky hned k moři. Asi si řeknete, že jen blázen se těší na bouřku u moře, ale kdo chce najít na pláži jantar, ten musí vydržet i nepohodlí rozbouřeného počasí. Jednou nad ránem nás tedy vzbudili hromy a blesky. Byla pěkná vichřice, takže jsme měli hned jasno.  Musíme co nejrychleji ven! Dokonce i já, pro kterou je brzké ranní vstávání nejhorší trest, jsem se bleskově oblékla. Když se vichřice trochu utišila, vyběhli jsme na pláž a pustili se do malého dobrodružství. Přehrabovali jsme se ve vyplavených větvičkách, mušličkách, kamení a písku. Ale nic… Až na jedno malilinkaté jantarové zrníčko jsme nic nenašli. Bouřka nebyla dost silná, a na pláži už před námi několik hledačů slídilo. Nakonec jsme se alespoň pokochali východem slunce.

Foto: Tyto drobné kousíčky jantaru  opravdu vypadají jako malé slzičky, které vyplavuje moře. 

Později nám kamarád, který v Gdaňsku žije a bydlí kousek od moře, vysvětlil, že teď už moře tolik jantaru nevyplavuje. A pokud ano, pak jsou to jen malá zrníčka. My mu říkáme štěrk. Větší kamínky se buď zachytávají do rybářských sítí, nebo je moře vyplavuje jen při opravdu silných bouřkách. Při takových, které lámou stromy. Tehdy se totiž z moře vyplavují i větve a řasy, ve kterých jsou větší jantary uchyceny. Tak silné bouřky však bývají hlavně pozdě na podzim nebo v zimě. To se pak vyrojí místní s baterkami a vědry. Bez ohledu na ostrý severák a mráz, každý hledá. V dnešní době, kdy je cena surového jantaru vysoká, bývají na břehu moře po takové bouřce desítky až stovky lidí. Každý se pochopitelně snaží ulovit nějaký ten kamínek jantaru, ale těch je čím dál míň a hledačů čím dál víc…

Foto: Toto je asi největší úlovek, který se nám povedlo najednou sesbírat. 

Dnes se už jantar z moře stává spíše raritou. Většina surového jantaru, který se na trhu prodává, se těží ze země. No a my, když už jsme nepochodili u moře, měli jsme štěstí alespoň na zemi. Náš kamarád má totiž na těžbu jantaru licenci. Dlouho chodil kolem jednoho pole, o kterém věděl, že je bohatým ložiskem, kdysi totiž v jeho sousedství už těžil. Konečně se po dvou letech vyřizování všech možných povolení mohl pustit do práce a my jsme si mohli zkusit, jak se jantar doopravdy těží.

Nejdříve se musí na poli shrnout vrchní vrstva ornice. Dělá se to po pásech. Po vytěžení daného místa se pak musí ornice vrátit na své místo a musí se zrekultivovat. 

Na místě, kde je shrnutá ornice, se pak kousek po kousku hloubí asi 10 až 20-metrové „studny“. Nejdříve se položí na zem kovová obruč. Asi dvaceti metrovou ocelovou tyčí se hloubí uprostřed obruče díra. Zároveň se do díry vhání silný proud vody. Půda je písčitá, takže to jde docela dobře. Proud vody uvolňuje z nánosů kousky dřeva, trávy a kamene a ty se vyplavují na povrch.

Vše se zachytává do velké sítě u ústí obruče. Ze sítě putuje obsah do menších sít, kde probíhá prvotní třídění. 

V dalším kroku se vysype obsah sít do velkých nádrží se slanou vodou. Jantar je lehký a v nasyceném slaném roztoku vyplave na povrch. Naopak tráva, kořínky a kameny klesnou ke dnu.

Následuje další proces třídění a čištění. I tady si těžaři pomáhají síty. Jantary se třídí podle velikosti do několika kategorii od zrn o váze 1 – 2 g až po jantary s váhou nad 100 g. Samozřejmě nejvíc je těch malinkých kamínků. Pro představu, z 500 kg surového jantaru je asi jen 10 kg valounů s váhou nad 20 gramů. A těch větších, nad 100 gramů, je ještě míň.

Těžařská práce je také pěkně náročná. Nakonec jsme se s manželem shodli, že budeme raději ty krásné valounky brousit a těžbu přenecháme odborníkům.

Písečné pláže zalité sluncem, káva, rum a cigára. To je asi to první, co se většině lidí vynoří při zmínce o Dominikánské republice. V jejich útrobách se ale skrývá i jiný poklad – jantar.

Kryštof Kolumbus a jantar

Původní domorodci ostrova Taíno používali po staletí jantar jako ozdobu. Když Kryštof Kolumbus v roce 1493 podruhé zakotvil u břehů Hispanioly, udělal s nimi výhodný obchod. Náčelníkovi kmenu daroval náhrdelník z baltského jantaru a na oplátku dostal od něj střevíce zdobené místním jantarem. Ten ho svou barevností uchvátil. Snažil se přesvědčit ostatní konkvistadory, že ostrov skrývá mnohé poklady, nejenom zlato. Ale lesk zlata byl lákavější a následujících čtyři sta let se stalo hlavním vývozním artiklem. Na jantar se mezitím zapomnělo. Až když se v padesátých letech minulého století začaly zásoby baltského jantaru tenčit, začala dominikánská vláda investovat do školení místních řemeslníků a ti se učili opracovávat jantar. Kolem roku 1960, kdy svět začal dominikánský jantar objevovat, už byli připravení. Také místní obyvatelé začali jantar víc těžit. V roce 1966 vytěžili necelých 2 000 kg jantaru měsíčně. Oproti baltskému jantaru to byl jen velice nepatrný zlomek. Když si ale vezmeme, jak se těžil, není to zas tak málo.

Foto: Surový zelený a modrý jantar z Dominikánské republiky

V šedesátých letech přitahoval dominikánský jantar především paleontology a vědce. V dominikánském jantaru se našlo asi nejvíce druhů různých fosilií hmyzu, rostlin a dalších zajímavostí. Například ptačí pírka, pavučiny nebo úlomky kostí spřed 15 až 40 milionů let. Velký boom dominikánského jantaru nastal po roce 1993, kdy měl premiéru Spielbergův Jurský park. Tehdy ceny raketově stouply, především ceny za jantar s fosiliemi hmyzu.

Foto: V dominikánském jantaru se zachovaly druhy hmyzu a rostlin typické pro tropické oblasti. Na rozdíl od hmyzu uchovaného v baltském jantaru bývá hmyz v dominikánském relativně velký. 

Jantar z Jurského parku 

Když už jsem zmínila Jurský park, vzpomínáte na úvodní scénu? Na tu, ve které horníci v dolu nachází krásný zářivý jantar s obrovským komárem uprostřed, s pěkně velkou kapkou dinosauří krve v břiše? Tak ta scéna měla vyobrazovat právě jantarový důl v Dominikánské republice. Trochu stylizované, a ne zrovna odpovídající realitě. Jantarové „doly“ na tomto ostrově vypadají trochu jinak. Ani surový jantar pod zemí nevypadá tak čistě. Bývá obalený vrstvou hlíny a neznalý člověk by ho od obyčejného šutru asi na první pohled jen tak nerozeznal. K tomu je potřeba zkušenosti. Do kamene se udělá jen malé „okýnko“, tj. vyleští se jen malá ploška, přes kterou je vidět, co jantar pod kůrou skrývá. Musíte mít opravdu spoustu zkušeností, abyste dokázali odhadnout kvalitu kamene. A podle toho také jeho cenu… 

Foto: Neopracovaný surový zelený jantar z Dominikánské republiky  

Jak se těží dominikánský jantar 

Vraťme se ale k těžbě jantaru v Karibiku. Kvůli specifickým geografickým a geologickým podmínkám lze jantar v Dominikánské republice těžit více méně jen ručně. Žádné profesionální hornické náčiní ani hornické vozíky. Těží se v takzvaných „liščích norách“ dlouhých přes 300 m nebo studnách hlubokých cca 20 metrů. V těchto norách se člověk stěží postaví. Je v nich vysoká, až stoprocentní vlhkost a svítí se jen svíčkami. (To je spíše ze zvyku než z nedostatku prostředků. Dělníci, kteří jantar kopou, vydělávají na místní poměry poměrně slušné peníze). V období dešťů je těžba nebezpečná a vlastně i nemožná. To je jen několik důvodů, proč se v Dominikánské republice ročně vytěží jen malé množství jantaru. Podle odhadů to jsou asi jen tři deseti tisíciny z celkového množství jantaru, který se vytěží ve světě.

Naleziště jantaru v Dominikánské republice

Jantar se v Dominikánské republice nachází především v severních částech ostrova v horských oblastech Cordillera, Cot ui a východně od Sabany. Největší jantarový trh najdete v Santiagu, což je mimo turistické oblasti. Není vůbec nezvyklé, že se turisté na dovolené s jantarem vůbec nesetkají. V různých částech ostrova se nalézá jantar různých typů. Nejvýznamnější ložiska se nachází v oblastech Los Caballeros, Los Cacaos, Palo Quemado a Loma el Penon. Některá ložiska obsahují hlavně jantar s fosiliemi hmyzu, jinde se nachází hlavně klasický žlutý jantar bez fluorescence typické pro zelený nebo modrý jantar. Některá naleziště jsou známá pro hnědočervený jantar, jiná pak pro jantar se zelenou nebo modrou fluorescencí, tzv. zelený a modrý jantar.

Svůj šperk z dominikánského jantaru si můžete vybrat ze široké nabídky zde: 

Přívěsky z dominikánského jantaru
Prsteny z dominikánského jantaru
Náušnice z dominikánského jantaru

Proč se modrému a zelenému jantaru z Karibiku říká modrý a zelený, když je vlastně žlutý? Ne, není to barvoslepostí. A není to ani chyba v překladu. Svůj přívlastek získal dominikánský modrý a zelený jantar oprávněně. Jak to s ním tedy je?

Jak vznikl dominikánský jantar

Skoro bychom mohli začít jako v pohádce. Kdysi dávno, za sedmero horami a sedmero řekami, za dalekými moři a oceány, byl jednou jeden ostrov. Bujná zeleň, průzračné moře, tropické teplo… Na tomto ostrově rostly zvláštní stromy. Jejich plody vypadaly jako obří fazolové lusky (možná pohádka o Honzovi a zázračné fazoli není úplně výmysl...). Když strom napadla nějaká nemoc, nebo se zranil, z rány vytékala pryskyřice. A že jí bylo hodně! Tato látka ránu obalila a strom léčila. Když pak strom později umřel, jeho pryskyřice byla pohřbená pod zemí společně s ním. Na několika místech se stalo, že se nerozložila jako normálně, ale zkameněla. Nebyla v tom žádná černá magie, ani Medúza nebo něco podobného. Byla to spíše alchymie přírody. Správná teplota, tlak, vlhkost, prostředí pod zemí atd.

Foto: Surový modrý jantar z Dominikánské republiky - tento má už odbroušenou kůru, aby bylo vidět, co v sobě skrývá a dalo se s ním pracovat dál

Foto: Surový zelený jantar z Dominikánské republiky 

V té době, v období oligocénu a miocénu, se kontinenty pomalu dostávaly do dnešní polohy. Při posunu zemských desek se stávalo, že na ostrově sem tam vybuchla nějaká sopka. Chrlila ze sebe lávu a ta kudy tekla, tam to rozžhavovala. Nenechala na pokoji ani zkamenělou pryskyřici pod zemí. Ta roztála, ale jak povrch země zchladl, znovu se proměnila na kámen. Jindy se na jiném místě zase stalo, že nějaký požár sežehnul celý les. Takovýto požár jantar pod zemí neroztavil úplně, přeci jenom se horku lávy rovnat nemohl. Jantar se však pod zemí stejně ohřál a změkl. Pak ale znovu zkameněl. A takto se stal ten zázrak. Tím teplem, a kdo ví čím vším, se v něm probudila tajemná síla. (Aby to znělo odborněji, vytvořily se fotosenzitivní látky.) Pak jantar v zemi dozrával dlouhé miliony let, až dokud ho neobjevili lidé. A protože lidé vždycky měli a mají rádi různé barevné kamínky, třpytky a cingrlátka, začali tyto kamínky obrušovat a leštit. Co se nestalo! Když se podívali skrz naskrz, byl jantar žlutý. Nebo třeba taky hnědý nebo červenohnědý. Když ho ale položili na tmavý podklad a zasvítilo na něj slunce, změnil najednou barvu. Některé kamínky zmodrali, jiné zezelenali. Jako by se ten kamínek úplně změnil. Jako by najednou nebyl vůbec průhledný. Z různých uhlů vypadal trochu jinak, ale vždy stejně kouzelně.

Foto: Aby dominikánský jantar změnil barvu, musí být vyleštěný, jinak odraz světelných paprsků nebude dostatečný.  

Proč mění dominikánský jantar barvu

Tady asi naše pohádka končí. Ano, byla řeč o Hispaniole, druhém největším ostrově v Karibském moři, na kterém dnes leží Dominikánská republika a její zelený a modrý jantar. Dodnes se vědci snaží zjistit, jaký proces zapříčinil jeho zvláštní optické vlastnosti. Roztavení působením sopečné činnosti u modrého jantaru nebo lesní požár u zeleného jantaru je jen jedna z teorií. Co ale víme je, že zelený a modrý dominikánský jantar obsahuje už zmíněné fotosenzitivní složky. Někteří vědci se domnívají, že to jsou aromatické uhlovodíkové složeniny. Ty se aktivují, když ultrafialové světlo dopadne na povrch jantaru, a způsobí jev známý jako fluorescence. To znamená, že jantar toto ultrafialové světlo odrazí. Dochází k tomu už na povrchu jantaru nebo i mírně pod jeho povrchem, jestli má dostatečnou tloušťku. Ultrafialové světelné paprsky dovnitř neproniknou. Původní barva jantaru se nezmění, ale na povrchu zmodrá (v případě modrého) nebo zezelená (v případě zeleného jantaru). Proto to bude vypadat, jako by najednou původně průhledný jantar přestal být průhledný. Když je jantar dostatečně tlustý, může toto ultrafialové světlo proniknout trochu víc do hloubky. Nejlépe to bude vidět na černém pozadí. Černá barva totiž světelné paprsky neodráží, a tak fluorescenci umocňuje.

Foto: Přívěsek z dominikánského modrého jantaru v AAA kvalitě na bílém a černém pozadí -  na černém pozadí - foceno pod bodovým světlem denního zbarvení.

Foto: Přívěsek z dominikánského modrého jantaru focený pod bodovým LED světlem pro denní  svícení na levé straně a pod přímým slunečním světlem. 

Jen velice ojediněle se mezi dominikánským jantarem objevují kousky, jejichž tělo má nazelenalou nebo červenofialovou barvu i proti bílému pozadí. I v takovém případě se však bude na slunečním světle a na černém podkladě projevovat fluorescence. Takovýchto kousků je ale jako šafránu. Nebo spíše ještě méně. Jestli se vám dostane do rukou jantar, který má jasně zelenou nebo modrou barvu i na bílém pozadí, a který má pořád stejný odstín zelené či modré, pak to bude nejspíš napodobenina jantaru. Nebo v tom lepším případě nabarvený jantar. Ten přírodní si se světlem hraje.  A to bez ohledu na to, jestli je to jantar modrý nebo zelený.

Foto: Tento přívěsek byl z dominikánského zeleného jantaru, jehož primární barva byla močálově zelená. Takovéto kousky jsou velice vzácné. 

Foto: I v dominikánském zeleném jantaru se podobně jako u baltského za určitých podmínek vytvoří droboulinké bublinky.  Když na ně dopadá intenzivní světlo, rozzáří se jako zlatý písek. Navíc odhalí tok pryskyřice. Je to jako tajný vzkaz, který se odhalí jen v určitých chvílích

Foto: Dominikánský modro-zelený jantar

Foto: Tento modrý jantar obsahoval inkluze organického původu, pravděpodobně pyl z nějaké rostliny. 

Foto: V tomto přívěsku z dominikánského zeleného jantaru se uchovala malá muška. V zeleném jantaru nacházíme různé druhy hmyzu relativně častěji. 

Foto: Jantar si rád hraje se světlem, obzvlášť když je vybroušený do tvaru donutu. 

Svůj šperk z dominikánského jantaru si můžete vybrat z naší široké nabídky zde: 

Přívěsky z dominikánského jantaru
Prsteny z dominikánského jantaru
Náušnice z dominikánského jantaru

Mezi nejrozmanitějšími barvami světa najdeme i barvu jantarovou. Jaká však je doopravdy? Ano, jasně, asi si hned vybavíte takovou tu barvu koňaku, jasně hnědou nebo tmavou medově žlutou. Když ale přisuzujeme jantaru jen tento jeden odstín, hodně mu tím křivdíme. Koňaková barva tvoří jen malilinkatý zlomek všech barev a odstínů, které se ve světě jantaru objevují. Jeho svět je totiž velice pestrý. K široké paletě barev přispívá kromě lokality a podmínek, za kterých jantar fosilizoval, i druh stromu, z jehož pryskyřice jantar vznikl.

Foto: Přírodní jantar může mít i barvu zelenou, modrou nebo načervenalou. Navíc jantar si rád hraje se světlem. Dominikánský se zbarví do zelena nebo do modra. Pokud u průhledného baltského jantaru neodbrousíme kůru, zůstane mu rezavě červená barva, což je právě barva kůry surového jantaru.    

Kde všude lze najít jantar

Ve světě je nejznámější a ve šperkařství nejdéle používaný baltský jantar. Rozhodně však není jediný svého druhu. Jantar vznikal na mnoha místech naší krásné planety. Kromě Pobaltí se další významnější ložiska nachází, nebo nacházela, například na Sicílii, v Rumunsku, Německu či na Ukrajině, a mimo Evropu také v Barmě, na Sumatře, Madagaskaru, v Mexiku nebo v Dominikánské republice. Dokonce i v České republice se u obce Valchov našel jantar. Podle svého naleziště dostal jméno valchovit. Jantar z různých lokalit se vyznačuje rozdílným vzhledem. Někdy lze už na první pohled určit, odkud daný kousek pochází. Pro šperkařství je nejvhodnější právě jantar baltský a dominikánský. Po vyleštění má vysoký lesk a vysoký lom světla.

Foto: Průhledný jantar nejvyšší kvality působí jako zkamenělá kapka oleje. Ani nemusíte být znalcem tohoto organického drahokamu a hned poznáte, že jde o skvost. Samozřejmě je velice důležitý i proces leštění. To je právě know-how , které si každá dílna střeží.   

Původ a formy baltského jantaru

Baltský jantar, zvaný také sukcinit, pochází z různých druhů již vymřelých jehličnanů Pinus succinifera. Odhaduje se až kolem 350 druhů jehličnanů. Baltský jantar má ze všech druhů nejvyšší podíl kyseliny jantarové. Ta tvoří až 8 % z jeho celkové hmotnosti. Nejbohatší ložiska se podle odhadů nachází v Kaliningradské oblasti, dále pak na severu Polska, Litvy a podél pobřeží Baltského moře. Jeho věk se odhaduje na přibližně 28 až 54 milionů let. Je starší než samo Baltské moře. Baltský jantar bývá pod žlutohnědou vrstvou zoxidované kůry průhledný, polo-průhledný nebo úplně neprůhledný, tzv. mléčný. Nabízí celou škálu barev, od sněhobílé až po béžovou, citronově žlutou, medovou, oranžovou, červenou až hnědou. Polský vědec Adam Chetnik ve svém Malém slovníku odrůd jantaru definoval kolem 200 variací. Barvami a formou ale rozmanitost tohoto organického drahokamu nekončí. Příroda si s jantarem opravdu vyhrála a „namalovala“ v něm tisíce nádherných, těch nejoriginálnějších kreseb. Klidně by mohla vystavovat v Louvru vedle těch nejslavnějších malířů světa.

Foto: Toto je jen malý zlomek nejrůznějších forem a kreseb, které v baltském jantaru nacházíme. 

V baltském jantaru se často setkáváme s neprůhlednou formou. V průběhu fosilizace se za velmi specifických podmínek, tj. za určité teploty, vlhkosti, tlaku atd. v jantaru vytvořily mikroskopické bublinky. Čím více bublinek, tím neprůhlednější jantar. Nejvíce bublinek je v bílém jantaru. Odhaduje se až 900 000 bublinek na 1 mm³. Pro srovnání, ve žlutém neprůhledném jantaru jich je jen 25 000 na 1 mm³.   

Foto: Tento proces je krásně vidět například na tomto přívěsku. Ve spodní části je jantar bílý, zcela neprůhledný. V horní polovině jsou zase vidět drobné bublinky, které jeho průhlednost jaksi "zakalují". 

Dominikánský jantar pochází ze stromu - luštěniny Hymenea protera, který už vyhynul. Dnes rostou v jižní Americe nebo v Africe podobné druhy tohoto stromu, například kurbaryl (Hymenea courbaril). Ten také vylučuje velké množství pryskyřice, z ní se ale jantaru rozhodně nedočkáme… Alespoň ne nejbližších několik desítek milionů let.

Dominikánský jantar patří mezi velice vzácné druhy. Je specifický svým zbarvením a optickými vlastnostmi. Odráží zelené a modré vlny světelného spektra, proto se na černém podkladě zbarví do zelena nebo do modra. Barva samotného jantaru je však žlutá. Přesněji, pohybuje se po velmi široké paletě, od světle žluté až po oranžovou a červenohnědou. Velice, ale opravdu velice zřídkavě, se objevuje i krvavě červený jantar. My jsme za celou tu dobu, co se jantarem zabýváme, měli jeden jediný kousek krvavě červeného jantaru. Byl právě z Dominikánské republiky a byl opravdu nádherný.  Také modrý jantar je velice vzácný. Bývá nazýván také jako „král jantarů“. Ve své nejvyšší kvalitě je jeho cena srovnatelná s cenou nejkvalitnějších přírodních diamantů.

Foto: Ten krvavě červený jantar, jsem ani nestihla vyfotit. Byl tak krásný, že si ho koupili první zákazníci, kteří ho uviděli. Dodnes si na ně vzpomínám a jsem ráda, že se dostal do rukou milých lidí. Tento kousek, který vidíte na fotografií už má jemný čajový odstín. I ten byl ale krásný.  

Foto: Dominikánský modrý jantar AAA kvality, tzv. sky blue. Barva samotného jantaru je světle žlutá, má vysoký lesk a krásně u něj vyzní facetovaný výbrus.  

Foto: Zeleno-modrý dominikánský jantar je také velmi vzácný. 

Foto: Zelený jantar si také rád hraje se světlem. Pod intenzivním světlem se odhalí tok zkamenělé pryskyřice.  

Jantar je vůbec nádherný drahokam. A tajemný. Má duši a umí k člověku promlouvat. Stačí jen pozorně naslouchat.

Že je každý kousek jedinečný, přesvědčte se v široké nabídce našich šperků a vyberte si ten, který vás chytne za srdce:
Přívěsky z baltského jantaru
Přívěsky z dominikánského jantaru
Prsteny s baltským jantarem
Prsteny s dominikánským jantarem